Pán andělů

2. dubna 2010 v 10:29 | simprerato |  short stories others
Věnování: tentokrát více osobám: carol.cavitto, Wildevil, Miyuška a Yone :)
Postavy: otec, vypravěč(v příběhu já...)
žánr: vyprávění nejspíš... pochází to z jednoho mého snu
Typ: jednorázovka
Poznámka: aspoň vidíte jaký jsem magor, že se mi zdají také strašné sny :D a dokonce jsem se ani nevzbudila ze snu... což by se mi normlně stalo, ale já jsem si prostě spokojeně chrupkala :D

Rušná ulice, Amerika, spousta světel, i když je teprve večer. Člověk by čekal klidné místo, kde vyrůstal a ne tenhle výplod průmyslu. :Postavili továrnu na boty." "kolik jich tam denně vyrobí?" "je zavřená." Když procházím ulicemi, kde jsem vyrůstal, vzpomínám si, jak krásné to tu bylo. Chodil jsem do kostela, učil jsem se na základní škole... vzpomínám si na malou holčičku s copánky, jestlipak tady ještě bydlí? Byl jsem dlouho na cestách, hodně se tady změnilo.

Přede mnou a mým přítelem, který se mnou přijel z cest, stane holohlavý muž s nábožným výrazem ve tváři. Připomíná mi fanatika, který našel, to, co hledal. "Synu! Vítej doma!" Uvažuju o tom, jestli to říká mému příteli, když v tom mne obejme. Zaskočen, můj otec už zemřel a nikdy nebyl fanatikem, ho obejmu také. Začíná se smrákat. Je mi toho chudáka lítp a tak řeknu: "Kolik se tady toho změnilo zatímco jsem byl pryč?" a mrknu na přítele. Stojíme u baru a tak si odvedu muže stranou a povídám si s ním. Přítel nejprve váhá, má strach mě tu nechat s neznámým fanatikem, ale po chvíli zmizí ve dveřích baru.

Muž mi vypráví o změnách města, o tom jak zbourali kostel, aby mohli postavit továrnu na boty, která je stejně nefunkční, jak mu tímto odebrali místo kněze a jeho oči jsou plny nenávisti. "Nenávidím to tu! Jestli budeš takový jako oni, zaplatíš za to svou smrtí!" načež odejde, bez jediného slova zmizí jeho pleš ve tmě.

Dojdu do baru a piju whisky. Přemýšlím o tom muži a o tom co mi řekl. Přítele nemohu nikde najít. Nakonec se rozpovídám s dívkou, co podává u baru pití, stěžuju si, vyprávím jí o tom muži a piju a piju. Potom už toho mám dost, zaplatím a se sebelítostí vyjdu před bar. Tam stojí muž s lesknoucí se pleší v záři pouličních lamp a já k němu dojdu a zašeptám: "Tak mě tedy zabij, a dívej se mi přitom do očí!" Smutně na něj hledím a chci odejít, ale v tom se na mě vrhne, dívajíc se mi do očí, a říká:"Jak chceš!" Vytáhne  nůž, jeho ostří se leskne ještě víc, než jeho pleš a já v očekávání bolesti ustupuju dozadu, až škobrtnu o patník a spadnu na záda. Už je u mne... Zatím nemám strach. chci to všechno zkončit... srdce mi v hrudi divoce tluče a on, dívajíc se mi do očí, mi hruď rozpáře. Očekával jsem, že mě zabije hned, že to bude rychlé a budu rád, že nebudu... Vytřeštím oči děsem, on se mi stále dívá do očí... a podaří se mi zašeptat: "Říkal jsi, že mne zabiješ..." vyčítavě se mu dívám do očí. A on na to: "To ano, a teď ti postupně vyříznu srdce z hrudi. Když ho budu držet v dlani bude ještě tlouct, ale to ty už neuvidíš..." s fanatickým výrazem blázna se usměje. Z posledních sil zařvu "Příteli pomoc!" Za dveřmi baru s cosi šustne, ale muž je pohotový vytáhne bič a zasáhne přítele dvakrát do nohy, a on se bázlivě vrátí. Možná dobře dělá... třeba by ho jinak tadyten blázen zabil...

Smířen se svým osudem zažívám extázi bolesti, když mi fanatik vyřezává ještě bijící srdce. Všechno se mi mlží, ale v hlavě mám jasno. Vzpomínám, na přítele, na mého otce, na tu dívku u baru s copánky, na to, jak jsem se sem vrátil a připadám si, jako bych snil... potom ztratím vědomí a nic necítím... a potom... potom už nic...

Je krásný slunečný den. 9:oo hodin ráno. V šalině jedou dva mladí muži. Vypadají zmoženě a unaveně, ale šťastně. Za nimi sedí holohlavý muž a čte noviny. Cítím, že jednomu z mužů se brzy něco nepěkného stane. Usměju se na něj a přijdu k němu blíž. On si mě všimne, u když mne nikdo jiný nevnímá. "Kdo jsi?" zeptá se. "Někdo nebo nikdo... záleží na tom?" odpovídám záhadně, sám to nevím. "Bojím se..." svěřuje se mi mladík s plavými vlasy. "Neboj se.. ať se ti stane cokoliv, ty přetrváš. Ať už ve vzpomínkách tvých blízkých, nebo v mém úsměvu."

A mladík se usměje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 2. dubna 2010 v 10:57 | Reagovat

óóó... Je to zajímavě napsané. I když jsem se v tom ze začátku neorientovala. Ale když jsem si některé části přečetla po druhé, bylo to v pořádku. :D

Krásný příběh... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.