Itachiho noční můry

16. prosince 2009 v 18:50 | simprerato |  short stories Naruto
Věnování: nope
Postavy: Itachi, Deidara; ve snu: Sasuke, rodiče Itachiho
žánr: povídka
Typ: jednorázovka
↓ ↓ ↓ ↓

"Ne!" zakroutil se zpocený mladík v posteli. "Ne jste mrtví!" a zhrozeně vytřeštil oči. Ze spánku ho vytrhla neklidná noční můra, která ho pronásledovala celý tento týden. Došel k umyvadlu a omyl si obličej ledovou vodou. Podíval se na sebe do zrcadla a vzdychl si. Jeho fialové kruhy kolem očí se ještě prohloubily a teď svou barvou skvěle ladily k jeho nehtům."Ne!" vyděšeně vytřeštil oči. "Nechte mě!" Zařval. "To nemůže být pravda! Vy jste mrtví!" zhrozil se "Neměl jsi nám to dělat!" vyhrožoval otec. "Kvůli tobě se teď Sasuke trápí!" Itachi ucukl. "Nechte mě! Nechte mě na pokoji!" zařval, ale neměl šanci uniknout. Jeho obličej se zkřivil bolestí když skrz něj prošel jeho otec. Matka ho objala a potom mu vrazila do srdce kunai. Itachi padl na kolena. "Nechte mě…prosím!" prosil na kraji zoufalství. Tohle nečekal…nečekal, že by mu matka kdy co udělala….milovala ho. Jako o malého se o něj starala a teď..teď… Itachi začal vykašlávat krev. Matka na něj upřela pohled plný nenávisti a její obličej se změnil v odpornou grimasu. Na chvíli se Itachimu zdálo, že jeho matka je jeho mladší bratr Sasuke, ale to bylo jen tím gestem.
Itachi otevřel oči. Deidara se nad ním skláněl a podával mu hrnek s čajem. Itachi se na něj zděšeně podíval, když shledal, že je celý zpocený. "Zase ty noční můry?" zeptal se ho soucitně Deidara. "Na, napij se !" napřáhl ruku z teplým čajem a Itachi se posadil. "Díky…" zamumlal a napil se. Položil hrnek na noční stolek vedle postele a setřel si pot z čela.. "Nepůjdeme do obýváku?" navrhl Deidarovi. Deidara kývl a natáhl se pro Itachiho župan.
Hřejivé plameny, které plály v krbu na Itachiho působily uklidňujícím dojmem. "Zase se ti zdálo o tvých rodičích?" zeptal se Deidara, který seděl opodál. "Ano…" řekl Itachi a zahleděl se do krbu. "Zdá se mi o nich už víc než měsíc…a je to příšerné!" stěžoval si Itachi. "Chápu…" přikývl Deidara. "Aby se tady člověk bál zavřít oči!" dal si ruce v bok Itachi. Deidara přišel k Itachimu blíž a soucitně ho objal přitom mu šeptal do ucha: "Nemusíš se bát Itachi…už nejsi sám, máš nás! My tě neopustíme, ani nezradíme. Budeme navždy s tebou." Šeptal a stále chlácholivě opakoval dokud Itachi neusnul v jeho náruči. Potom ho políbil na čelo a položil do křesla. Itachi se konečně pohroužil do klidného spánku. Až zítra ráno otevře oči, uvidí Deidaru a naplní ho radost. Radost, že se konečně zbavil svých nočních můr. Jediné co kdy potřeboval a co mu kdy chybělo byla něčí láska. Deidara mu tento dar poskytl a bude o něj pečovat dokud nebude úplně v pořádku. A ani potom ho neopustí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miya-chaaaan ^-^ Miya-chaaaan ^-^ | Web | 16. prosince 2009 v 18:57 | Reagovat

to je úúúžasný!! dokonalá povídka... *o*
hah.. vím, že se pořád opakuju, ale nemám na výběr ;) ..je to vážně kráásný... kdyby tady byly oblíbený, máš fav xDD

2 simprerato simprerato | Web | 16. prosince 2009 v 18:59 | Reagovat

Miyuška moje milovaná: Heh... no jo ty favy na deviantartu mi tady docela chybí :) áá jsem závislák na depresivních povídkách asi.. víš to? :D

3 Miya-chaaaan ^-^ Miya-chaaaan ^-^ | Web | 16. prosince 2009 v 19:01 | Reagovat

gothic: jn.. je to takovej strašnej zvyk.. něco se mi fakt líbí a já hledám fav.. xD
už vím.. ;) xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.